Je to pro mě čest nastupovat za áčko Viktorky, říká Tadeáš Zeman
14. 10. 2021 | Wear
V osmnácti podepsal na Seifertce svoji první profesionální smlouvu v životě. Dnes, po dvou letech, se stal stabilním členem kádru a začíná připisovat druholigové starty. Tadeáš Zeman (20) si žije svůj sen. Na Žižkově, coby odchovanec Viktorky.
Tadeáši, ty jsi prvním odchovancem po dlouhé době, kterému klub nabídl po dovršení plnoletosti profesionální smlouvu.
Vím o tom a moc si toho vážím. Můžu se soustředit jen na fotbal a pracovat na sobě.
Jaké jsou to pocity, když slyšíš fanoušky skandovat své jméno?
To se asi nedá ani popsat. Nejvíce jsem to vnímal v prvním kole poháru po mých gólech. Je to, samozřejmě, moc fajn pocit. Ale také velký závazek. Vím, že si to musím zasloužit. A budu dělat vše pro to, aby fanoušci měli důvod skandovat mé jméno co nejčastěji.
Pojďme k tvým fotbalovým začátkům.
Ty mám stejné, jako spousta ostatních kluků. Do míče jsem začal kopat v partě u nás ve Vyšehořovicích, to mi bylo asi pět let. Pak přišel přestup do Úval, které máme nedaleko.
A jeden zápas v Úvalech tě nasměroval na Žižkov.
Je to tak. Když mi bylo sedm, hráli jsme s Viktorkou přátelák a já se asi pětkrát trefil. Ještě ten večer pak ze Žižkova volali a nabídli mi přestup.
Takže zasedla rodinná rada?
Dá se to tak říct. Ale nebylo moc co řešit. Táta s dědou mě k fotbalu přivedli, celou dobu se mi věnovali, přestup byl odměnou i pro ně. Děda se mnou jezdil skoro každý den na trénink, chtěl bych jemu, rodičům a celé rodině moc poděkovat. Všichni mě od začátku podporovali. A je mi jasné, že to pro ně bylo finančně i časově náročné.
Fotbal tedy u vás v rodině kraluje?
To jednoznačně. Přičichli k němu snad všichni chlapi. Děda, táta, strejdové, bratranci. Jsme fotbalová rodina.
Takže spolu s nástupem do školních lavic se začala psát i tvoje kapitola ve Viktorce.
Přesně tak. Začal jsem chodit do školy a odpoledne jezdil na tréninky. Na Žižkově jsem od žáků. V dorostu přišla krátká epizoda ve Spartě a pak už áčko Viktorky.
V sedmnácti osmnácti letech nebylo jednoduché prosadit se, přesto jsi si pár startů ve F:NL hned připsal.
Byl to jiný svět. Dospělý fotbal, navíc na profesionální úrovni, to se nedá s dorosteneckými kategoriemi vůbec srovnávat. Do několika zápasů jsem naskočil, ale sám jsem cítil, že musím ještě pořádné přidat a nabrat zkušenosti.
Takže roční hostování v ČFL ve Zbuzanech byla dobrá varianta?
Rozhodně. Pro mě určitě. Třetí liga je kvalitní soutěž a dobře mě připravila na následující sezonu. Navíc se mi celkem dařilo, hrál jsem a dával góly.
Letos už jsi se v kádru áčka zabydlel a naskočil si do devíti z deseti mistrovských zápasů.
Je to pro mě velká odměna a čest, být součástí prvního týmu. A každá minuta na trávníku mě posouvá dál.
V útoku Viktorky byla ještě na jaře velká kvalita a síla. Diviš, Mashike, Zoubele, Auer. Jak těžké bude tyto hráče nahradit?
Moc těžké. Tihle kluci jsou všichni neskuteční borci a výborní fotbalisté. Zatím je to hodně na Batim, ale věřím, že co nejdříve se přidáme i my ostatní a ofenzivní síla Viktorky ještě vzroste.
Ptát se tě na životní zápas je ještě brzy, ale na které utkání vzpomínáš zatím nejraději?
Jednoznačně na debut za Žižkov ve druhé lize. Bylo mi tehdy čerstvě sedmnáct a já nastoupil v základní sestavě. Neskutečný zážitek.
Že máš v oblibě španělskou La Ligu, to fanoušky nepřekvapí. Ale tvůj fotbalový vzor, ten už asi trochu ano.
Uznávám, že je to trochu nezvyk, když si útočník najde za vzor stopera. Ale Sergio Ramos je pro mě prostě top. Fandím mu od mala, stejně jako celému Realu.
Dres Bílého baletu by ti jednou slušel, ale Tadeáš Zeman má zatím před sebou práci na Žižkově.
A není jí málo. Poslední výsledky nás všechny moc mrzí, navíc když víme, že herně máme rozhodně na víc. Poslední zápasy jsme neodehráli vůbec špatně a o body jsme se připravili jen vlastními chybami a neproměňováním šancí. Věřím, že to s Chrudimí, i s pomocí našich skvělých fanoušků, konečně prolomíme a začneme se posouvat tabulkou do pater, kam Viktorka patří.
Tadeáši, díky za rozhovor a ať se ti na Žižkově daří.