Pomohla nám změna stylu a Špaňhel, říká k uplynulé sezoně trenér osmnáctky Hradil

24. 6. 2019 | Redakce

Spoustu nervů stála sezona 2018/19 béčko staršího dorostu Viktorie Žižkov, které v mimořádně vyrovnané soutěži prakticky až do posledních bojovalo o záchranu. Nakonec z oho bylo konečné šesté místo. „Splnili jsme cíl, nechtěli jsme být v klubu jediní, kdo sestoupí,“ přiznává trenér osmnáctky David Hradil.

Jak uplynulou sezonu hodnotíte?

Ve finále dobře. Od začátku jsme věděli, že budeme mít problémy s kvalitou hráčů, které jsme měli k dispozici. Podzim podle toho taky vypadal, byli jsme po něm na sestupových příčkách. Celé jaro jsme tak hráli o záchranu, což se nám dlouho nedařilo, ale poslední utkání nám naštěstí vyšla, kluci zamakali a nakonec jsme skončili šestí stejně jako devatenáctka. Naše soutěž byla hodně vyrovnaná, to jsem v životě neviděl.

Konečné šesté místo odpovídá potenciálu týmu?

Myslím si, že jo. Zpočátku sezony jsme hráli jako devatenáctka Marka Trvala, tedy zezadu a na brejky, ale to nám nešlo. Dostávali jsme se pod tlak, nedostávali jsme se ani za půlku. Tak jsme to v závěru změnili, vsadili jsme na fyzicky náročný styl, presovali jsme od útočníků, aby soupeři nemohli kvalitně rozehrávat. Sice nás to stálo hodně sil, ale kluci to pochopili a soupeři na to koukali. Kdybychom takhle hráli od začátku, nasbíráme mnohem víc bodů. Ale se sezonou jsem spokojen. Čekali jsme, že skončíme místo nad sestupem a skončili jsme šestí, což mohlo být při troše štěstí i lepší.

Co považujete za největší klad uplynulé sezony?

Někteří kluci si k nám chodili jen tak alibisticky zahrát, předváděli dětský fotbal, všichni útočili a nikdo nebránil. Ale pak se jako tým semkli, začali makat, když někdo něco zkazil, přestali si nadávat, atmosféra se zlepšila. Proto to fungovalo. A hodně nám pomohl David Špaňhel, který se vrátil po roce a hned v prvním zápase zaznamenal hattrick. Sice nikdy nevydržel celé utkání, zvládal tak šedesát minut, protože neměl natrénováno, ale začali jsme s ním vyhrávat a byl vždycky platný. Kdyby neměl smůlu na zranění, byl by úplně někde jinde.

Co bylo naopak největším záporem?

Jediné minus bylo, že jsme měli málo hráčů, čímž trpěla i devatenáctka, protože jsme si museli od ní hráče půjčovat. Nám to nevadilo, protože nám vždycky nějakým stylem pomohli, ale oni to mohli vnímat tak, že tím trochu strádali.

Co byste označil za nejlepší zápas sezony?

Vyzdvihl bych dva venkovní zápasy u nejlepších týmů soutěže – na Tempu a na Meteoru. I když jsme je jen zremizovali, respektive prohráli. Potrápili jsme je tak, že koukali a nevěděli, co se s nimi děje. I kluci viděli, že jde hrát s kvalitními týmy, které mají dvacet vyrovnaných fotbalistů. Jen bychom proti takovým týmům potřebovali hrát jen poločas, protože ten zvládneme famózně. Jenže se vyšťavíme a druhou půli je to už jen otázka času, kdy nás silou i kvalitou přetlačí.

Měl jste v osmnáctce hráče, kteří by měli výhledově nakročeno do áčka Viktorie Žižkov?

Zatím jsem tam u nikoho takový potenciál neviděl. Z ročníku 2001 byl jako jediný rozdílový hráč povýšen pouze Séba Minárčin, který nastupoval pravidelně za devatenáctku, zbytek kluků se teprve musí předvést. Přál bych jim to, ale budou to mít těžké.