Trenér šestnáctky Kotlín: Byl jsem spokojený s tím, jak k tomu kluci přistoupili

29. 6. 2016 | Redakce, foto Milan Kaisler

Oslabení kádru, který kvůli personální nouzi v týmu U17 opustili klíčoví hráči, plus velká marodka, to byly rány, z kterých se šestnáctka Viktorie Žižkov v minulé sezoně přes veškerou snahu nevzpamatovala. Výsledkem byla třináctá, předposlední příčka, v České lize dorostu B. „Ale na druhou stranu kvůli tomu dostali šanci jiní kluci, kteří tak hráli každý zápas a mohli se zdokonalovat,“ našel i jedno pozitivum trenér Petr Kotlín.

Jak byste sezonu z pohledu týmu U16 zhodnotil?
„Bylo patrné, že se kádr hodně obměnil a nebyl sehraný. V podstatě se hrálo a trénovalo pokaždé v jiném složení. Projevilo se, že hodně hráčů bylo posunuto o ročník výš do týmu U17 a tým U16 na to bohužel doplatil, protože účast na zápasech a trénincích byla ve většině případů strašně nízká. A tím pádem byla i úroveň tréninků špatná.“

To se pak logicky muselo projevit i v zápasech…
„Některá utkání zvládli kluci velmi dobře a ve všech byla vidět snaha, ale kvalita kádru i fakt, že se kluci museli na jednotlivých postech točit, zapříčinily, že se to skutečně projevilo. Do toho navíc přišla spousta zranění, z tohoto důvodu vypadl například Séba Minárčin, což je důležitý hráč ve středu hřiště, podobně vypadl i Vojta Studený zrovna v době, kdy byl na velmi dobré úrovni, na marodce byl i Petr Kotlín... Ale na druhou stranu kvůli tomu dostali šanci jiní kluci, kteří tak hráli každý zápas a mohli se zdokonalovat.“

Už jste zmínil, že v průběhu podzimu šest sedm nejlepších hráčů povýšilo o ročník výš. Cítil jste na ostatních zklamání, že se na ně nedostalo?
„Na někom to bylo patrné, asi nejzářnější příklad byl Pavel Jirsa, u kterého to byl jeden z hnacích motorů jeho odchodu do Bohemians. Kdyby byl přeřazen do sedmnáctky taky, třeba by tu nabídku nepřijal. Na něm to bylo vidět nejvíc. Někteří další kluci si mysleli, že by na to měli taky, ale myslím si, že v dané chvíli bylo to rozdělení optimální.“

Pochopili aspoň, že je to pro ně šance převzít vůdčí roli v týmu a ukázat se?
„Ano, s tím jsem byl spokojený. Zdůrazňoval jsem jim to před každým zápasem, že je to jejich velká šance, že se na ně v každém zápase nekoukáme jen my trenéři, ale i iks dalších lidí, kteří to pak hodnotí. Motivace předvést se u nich byla znatelná. Nasazení a vůle se s tím poprat tam od nich bylo, i když třeba herní formu zrovna neměli.“

Váš tým zvládal utkání s papírově těžšími soupeři, dokázal porazit například Motorlet či Admiru, tehdy první týmy tabulky, a naopak klopýtal proti slabším soupeřům typu Chrudimi či Kladna. Čím si ten paradox vysvětlujete?
„Zápasy s Chrudimí či Kladnem se vyloženě nepovedly, souhlasím s tím, že jsme je měli jednoznačně vyhrát, protože hráčská kvalita je na naší straně určitě vyšší. Ty zápasy se nám nepovedly, protože jsme nevyužili nějaké šance, naopak jsme inkasovali a kluci se ještě v těchto situacích nedokážou oprostit od toho, že prohrávají. Jakmile dostanou gól, začnou se bát, aby nedostali další, už tam není zdravé sebevědomí a je to fotbalově špatné. Naopak třeba zápas na Admiře jsme se snažili ubojovat, nemyslím si, že bychom se soupeři vyrovnali herní kvalitou, uhráli jsme to spíš nasazením.“

Teď v létě by se opět hráči ročníku 2000 měli spojit a vytvořit znovu kvalitní tým. Věříte tedy, že bude hrát znovu o přední příčky, jako tomu bylo sezony předtím?
„Věřím, že to bude fungovat. Pokud kádr zůstane pohromadě, bude hodně silný a nadcházející sezona by měla být herně hodně kvalitní s tím, že bychom se měli pohybovat nahoře. Měli bychom hrát o umístění v první trojce.“