Metro bude asi trochu problém, říká s úsměvem natěšený Milan Petržela

16. 1. 2025 | A. Mazurek, foto : Svatopluk Samler

Když Milan Petržela před rokem slavil jubilejní pětistý zápas v nejvyšší české soutěži vytkl si před sebe další symbolickou metu 555 ligových startů. Na podzim se však počítadlo zaseklo a česká fotbalová legenda seděla hlavně na střídačce. Teď je před ním nová výzva s názvem Viktorka Žižkov.

Ze Slovácka až na Žižkov. To je pořádná změna.

Jsem si vědom, že moje kariéra se blíží ke svému závěru. Nechci ji ale končit na střídačce a paběrkovat na hřišti jen v posledních minutách. Pořád se cítím dobře a jsem přesvědčený, že ligový zápas bych zvládl. Ať už celý nebo jeho větší část. Ve Slovácku však měli jiný názor, což mě docela i mrzí, protože jsem myslel, že kariéru zakončím tam, kde jsem ji začal. Ale člověk míní a fotbalový život mění.

Přes vánoční svátky se hodně spekulovalo o zájmech různých klubů. Líšeň, Vyškov, Zlín, Žižkov… Který z nich jste si vybral?

Ozvali se mi i kluby z první či třetí ligy, ale nakonec jsem vybral Viktorii Žižkov. Zaujala mě rodinná atmosféra klubu, kde se všichni znají, každý den potkávají, mají dobré podmínky i zázemí pro svoji práci. Mají ale i ambice, vizi, cíle, klub zpevňuje vlastnickou strukturu… Když to zjednoduším, je to malé Slovácko ve velkém městě (úsměv).

Proč právě Viktorka Žižkov?

No protože jsou mně Viktorie asi souzené (smích, Milan Petržela strávil jedenáct sezón ve Viktorii Plzeň). Teď ale vážně. Viktorka se ozvala mezi prvními a měla velký zájem po celou dobu. Pavel Hoftych mně volal ze sjezdovky i před Štědrým dnem. Už po telefonu jsme si rozuměli. Pro mě je důležité, že znám lidi z vedení a také hlavní akcionáře klubu, významné partnery... Přátelíme se z Hradiště s Rudou Mazánkem i Kubou Vymyslickým, potkali jsme se před Vánoci a probrali jsme fotbalový i nefotbalový život. V Hradišti mně vždycky pomohli, když jsem něco potřeboval mimo fotbal a já jim to můžu i takhle alespoň částečně na hřišti vrátit. Nebudu nalhávat, že jsme se bavili i o tom, čím bych jim mohl být prospěšný po kariéře. To ale není momentálně na pořadu dne. S Viktorkou jsme domluveni zatím do konce sezóny s tím, že se pak budeme bavit co a jak dál.

Viktorka je klub z hlavního města, což pro vás znamená i životní změnu. Přesunete do Prahy i rodinu?

Ne ne, dcera chodí do školy v Hradišti, kde mám kořeny a zázemí, které nechci měnit. Přece jen to může být angažmá jen na půl roku. Navíc v Hradišti, na Slovácku a obecně na Moravě jsme doma a spokojení.

Takže pendlování do Prahy?

No budu se muset naučit cestovat víc vlakem a taky pohybovat se po Praze. První zkouška ale dopadla dobře (smích)… Viktorka mně vytvořila skvělé podmínky. Krásné bydlení deset minut chůze od stadionu, na vlak to mám pěšky také deset minut, takže z tohoto pohledu ideál. Jen to metro pro mě bude asi oříšek (smích).

Nebude vám přece jen chybět ligový fotbal?

Říkává se: Druhá liga, taky liga, ne? (smích) Samozřejmě jsem těch dvacet sezón strávil v nejvyšší soutěži. Ale Žižkov mně opravdu zaujal a mám novou chuť i energii ukázat na hřišti, že ještě fotbal dovedu. V týmu je víc zkušených hráčů, kádr máme minimálně na špici druhé ligy. Na barážovu příčku ztrácíme čtyři body, takže je o co hrát.

Nebude vám chybět ani ligová atmosféra, plné stadiony…?

Na Viktorku chodí dost fanoušků, klub má velkou historii, v Praze má významné místo i mezi pražskými S, Bohemkou, Duklou, k tomu malý útulný stadionek, který má bezvadnou akustiku a fanoušci umí vytvořit parádní atmosféru… Navíc nedělní dopoledne pod Žižkovskou věží je legendární: Diváci na dosah postranní čáry, vůně vyhlášených klobás k tomu pokřik Děti moje, hrr na ně… Prostě se na fotbal a zápasy znovu těším.

Žižkovský stadion má ale ty nejlepší léta za sebou. Ani to vás neodrazuje?

Je pravda, že jsem na něm hrál naposledy snad před dvanácti lety, kdy jsme na něm s Plzní tuším i ztratili titul. Klub s historií i postavením Viktorie Žižkov v českém fotbale by si určitě zasloužil pěknější stadion. Zázemí pro hráče je však na velmi slušné úrovni, s akcionáři i vedením klubu jsem mluvil o jejich vizích. Jejich realizace se na hřišti možná už nedožiju, ale vedení i majitelům věřím, že dokáží přesvědčit kompetentní lidi, že fotbalový Žižkov je v Česku jen jeden a tahle část Prahy i její obyvatelé si zaslouží důstojné a moderní fotbalové prostředí. Já se jim k tomu budu snažit maximálně pomoci výkony na hřišti a pokud budou fanoušci dobrého fotbalu chodit v neděli dopoledne na dobrý fotbal a klobásu s Petrželou, tak budu jen rád (úsměv).

Červenobílý dres vám předával v klubovém videu na Vítkově samotný Žižka. To bylo slušné přivítání, ne?

No to byla opravdu pecka! Režie se chopil Jakub Kohák, připadal jsem si jak Brad Pitt. Byli tam i kluci z kabiny. K tomu pohled z Vítkova na Prahu, Žižkov… Prostě pro mě velký zážitek, pocta, emoce ale i zodpovědnost vůči Viktorce, protože to fakt udělali perfektně.

Žižkov se na podzim opíral o střelecké umění Tomáše Necida. Setkali jste se na hřišti spolu?

Jenom jako soupeři. Spolu jsme ale byli v reprezentaci, takže Tomáše znám. Věřím, že mu moje „rohlíky“ (úsměv) z krajů hřiště budou chutnat a Viktorka bude z naší spolupráce těžit.

Mluvil jste o své roli s trenérem Markem Niklem?

Seděli jsme spolu víc jak hodinu i se sportovním ředitelem Pavlem Hoftychem a bavili se o řadě věcí. Od organizace přípravy či tréninků, přes organizaci hry až po moji roli a sportovní ambice týmu.

Vy jste vyhlášený hračička s míčem a technicky vybavený hráč. Nemáte obavu, že pro vás bude druhá liga jen o běhání a soubojích?

Sem tam jsem sledoval zápasy druhé ligy a doba, kdy to byla holomajzna jsou už naštěstí pryč. Český fotbal šel nahoru ve všech směrech a týká se to i druhé ligy. Stadiony, hřiště ale i trenéři, přípravy týmů, ambice klubů… Věřím a těším se, že si zahraju po půl roce zase s chutí fotbal.

Takže před vámi je další zimní příprava. Máte do ní vůbec chuť?

No samozřejmě v mém věku zimní příprava oblíbená není. To už platí pár roků (smích). Ale zase moc dobře vím, že z ní budu čerpat půl roku a já chci být týmu platný. Takže se vlastně i těším. Kabina je tady super, což je pro mě vždycky živá voda. Přijít do fotbalové kabiny, která žije a táhne za jeden provaz je pro mě balzám.

Svůj poslední zápas kariéry tedy odehrajete v květnu v červenobílém dresu žižkovské Viktorie?

Nikdy neříkej nikdy. Před šesti roky jsem myslel, že svoji rozlučku s kariérou budu mít v Plzni, před šesti měsíci jsem zase myslel, že ji budu mít ve Slovácku. Takže teď už si raději nemyslím vůbec nic (smích). Ale končit se mi opravdu ještě nechce!

Díky za rozhovor, Milane, a ať se Ti na Žižkově daří a líbí se Ti u nás!