Bojovník, který nikdy nedostal nic zadarmo. A Viktorka hrála u Pavla Javůrka důležitou celoživotní roli

25. 9. 2024 | Wear

Tohle spojení funguje už bezmála osm desítek let. Viktorce začal fandit jako kluk, později za ni hrál a následně začal chodit fandit. A poslední sezóny Pavel JAVŮREK svému celoživotnímu klubu i sponzorsky vypomáhá.

Pane Javůrku, co vy a sport?

Já jsem odmala nedělal vlastně nic jiného, než fotbal. Bydleli jsme ve Strašnicích, na přelomu Vršovic a Vinohrad. Hodně kluků proto fandilo Slavii, ale já jsem v té době doslova hltal Klapzubovu jedenáctku a zamiloval jsem se do Viktorky.

Jaká byla vaše aktivní kariéra?

Vyrůstal jsem hned vedle hřiště tehdejšího Rapidu, tam jsem jako žáček začínal a hrál jsem tam až do dorostu.

To bylo hodně velké hřiště, že?

Historicky největší v Praze a druhé v republice. Díky tomu jsme měli vynikající fyzičku a každého doma přehrávali. Kondice mi pomohla i po přestupu na Viktorku.

Ten ale nepřišel v nejvhodnější čas.

V té době, bohužel, dorost na Viktorce zrušili. Založili místo něj ale juniory, tzv. C tým. Začínali jsme odspodu, ale dařilo se nám a pravidelně jsme postupovali. Dokonce jsme se dotáhli i na žižkovské béčko.

Kde jste tehdy hráli mistrovské zápasy?

Už přímo tady, na stadionu na Seifertově ulici. Samozřejmě na škváře, ale ta byla tenkrát velmi kvalitní.

Dalo se pomýšlet na posun do áčka?

To se týkalo jen pár jedinců. Tehdy už i v béčku trénovalo skoro čtyřicet hráčů. Od nás se dostal do áčka třeba Robert Segmüller.

Jak dlouhá byla vaše fotbalová kariéra?

Přišla vojna, tam jsem toho moc nenahrál, trápil mě sval. Později jsem ještě pár let kopal ve Vysočanech, ale už postupně dostávala přednost práce a škola.

Vím, že vaše cesta k vysokoškolskému diplomu nebyla zrovna jednoduchá.

Tehdy to tak prostě bylo. Já měl nevyhovující kádrový posudek a na školu mě nevzali. Takže jsem se nejprve vyučil a školy jsem si dodělával až později. V osmašedesátém jsem odsoudil vstup vojsk a zase jsem měl na čas smůlu.

Jednoduché to neměla tehdy ani Viktorka …

Hrozilo stěhování. Viktorka už měla přiděleny pozemky na Praze 8, tam, kde dnes stojí Admira. Tam měla vyrůst nová Viktorka. To bylo za éry pana Chotovínského. Ten nechtěl stěhování dopustit a začal, vlastně trochu načerno, rekonstruovat a stavět na Seifertce. Dostal tehdy pokutu a myslím, že i podmínku, ale díky tomu zůstala Viktorka na Žižkově.

Jste vyučený strojař, jaký byl váš profesní život.

Po vyučení jsme si postupně udělal průmyslovku a později i vysokou školu. Prošel jsem Energoprojektem, staral jsem se o dodavatelské vztahy, projekty. Po revoluci jsme začali spolupracovat s partnery v Německu a časem přišla nabídka od pana Bacha ze Stuttgartu. Následně jsem se osamostatnil, dělali jsme velké a zajímavé projekty.

Pojďme zpět k Viktorce, láska k ní vás provází celý život.

Je to tak. I když jsem s aktivním fotbalem přestal, chodil jsem Viktorce fandit. Kdykoli to šlo, nechyběl jsem v hledišti. A je tomu tak do dneška. Před několika lety jsem se rozhodl a začal klub i určitou formou podporovat.

Měl jste ve Viktorce své oblíbence?

Hodně se mi líbil Chihuri, ten zanechal ve Viktorce velkou stopu. A jaký to byl bojovník. Dnes se mu blíží Batioja, to je podobný typ.

Co na současný tým říkáte?

Kádr máme zkušený, máme hodně vynikajících fotbalistů, spoustu kluků má ligové zkušenosti. Ale uvítal bych více dynamiky, rychlosti. Když nehraje Prošek, který je běhavý, je to znát. Nadějně vypadá Gembický, který přišel z Varnsdorfu. A sleduji i bratry Retovy, které máme v Příbrami.

Za týden nás čeká atraktivní souboj se Zbrojovkou ...

Věřím, že to zvládneme a připíšeme si tři body. Hodně mě potěšilo, jak se Viktorka prezentovala na hřišti první Chrudimi, tohle vítězství by mohl být odrazový můstek k dalším dobrým výsledkům.

Pane Javůrku, děkuji za příjemný rozhovor a ať vám Viktorka dělá jen radost.