Doma má mistryni světa a se svojí kapelou byl nominován na cenu Anděl. Seznamte se blíže s trenérem našich gólmanů

12. 8. 2024 | Wear

Prožil si vzestupy i pády. Ví, jak chutná smutek ze sestupu, i radost z návratu do ligy. Dvakrát ho v kariéře zastavilo zranění. Přesto má Jiří HAVRÁNEK (37) pro své malé i velké svěřence radu - fotbal si v první řadě užívete. I o tom je rozhovor s trenérem brankářů Viktorky.

Jirko, klasická otázka na úvod, kde jsi poprvé kopnul do míče?

Jsem Pražák, s fotbalem jsem začínal v pěti letech v FSC Libuš a hned jsem se postavil do branky.

Jak vedla tvoje cesta z Libuše až do ligy?

Z Libuše jsem později přestoupil do Sparty, kde jsem se postupně propracoval až do áčka dorostu a pak přišel přestup do Bohemky. Tam jsem kryl záda Radkovi Sňozíkovi. To bylo v době znovuzrození klubu a postupně jsme se ze třetí ligy vrátili zpět až do první.

Jenže pak už do toho zasáhla zranění.

Bohužel. Po postupu do ligy jsem po půl roce odešel na hostování do druholigové Čáslavi. S tou jsme se zvládli udržet, Bohemka, bohužel, mezitím opět spadla. Po návratu jsem se v Dolíčku potkal s Pavlem Hoftychem a hned se nám podařilo postoupit zpět. Pak ale přišlo zranění kolena a operace. A když jsem se později zranil podruhé (zlomenina ruky), věděl jsem, že vrátit se do ligové branky už by bylo hodně složité. Nastupoval jsem pak ještě za kluby druhé a třetí ligy a aktivní kariéru jsem zakončil v Brozanech, kde jsem strávil krásné tři sezóny, kdy jsme vždy skončili v první pětce.

V dresu Brozan ses dvakrát střetl i s Viktorkou.

Je to tak. Doma jsme prohráli 0:2, tam to zlomil šatňák Míšy Höniga a na jaře vyhrála Viktorka na Seifertce 2:1, když se trefil z dálky krásně Isaac Muleme.

V té době už ses ale naplno věnoval i trenérské práci, dobře ti šlape tvoje brankářská škola Havroshkeep.

Ano. Už nějakých dvanáct let jsem se věnoval mládeži a později i mužům. Ať šlo o mladé žákovské gólmany na Dukle, všechny kategorie na Braníku, nebo kluky v Motorletu, od U12 až po chlapy v áčku. Moc si vážím šance, kterou jsem teď dostal na Viktorce a můžu tu svoji trenérskou kariéru dál posouvat.

Jirko, jak jste to měli doma se sportem?

No, já jsem vlastně takový průkopník (s úsměvem). Mamka ani táta se sportu nevěnovali, ani nikdo z blízkého příbuzenstva. Sourozence nemám, takže začínám novou tradici. Manželka je bývalá mistryně světa ve sportovním aerobiku, tak věřím, že nějaké geny tam do budoucna budou.

Ty jsi měl v průběhu fotbalové kariéry i zajímavou doplňkovou disciplínu.

Asi máš na mysli hudbu. Měli jsme tehdy skupinu Fullhouse a myslím, že jsme byli docela úspěšní. Náš rap hrála rádia, ovládli jsme hitparádu, v roce 2012 jsme byli nominovaní na cenu Anděl. Rád na to období vzpomínám.

Když jsem se ptal Martina Melichara na vzory, zmínil Edersona a ter Stegena. Jak jsi to měl ty?

Já měl Petra Koubu. To byl můj idol. Později byl i mým mentorem na licencích, za což jsem byl moc rád. A druhé moje jméno je Gigi Buffon. To byl mimozemšťan a měl můj velký respekt. Co on v jeho letech dokázal, bylo neuvěřitelné. Jinak se asi s Melim shodnu. Já mám rád i Manuela Neuera, který vlastně vymyslel geniální styl, on je tak specifický, ale všechno mu to funguje.

Vybavíš si svůj nejlepší zápas mezi třemi tyčemi?

Asi jarní utkání s Bohemkou ve Varnsdorfu, kdy jsme už pokukovali po postupu a právě domácí byli naším konkurentem. Vyhráli jsme v Kotlině 2:0 a mě se ten zápas opravdu povedl. Když to nedávno zvládl ve Varnsdorfu i Martin Melichar, tak se mi ta paralela vybavila.

V té tvojí gólmanské partě je i Hoza Čtvrtečka, kterého jsi ale zatím na tréninku přivítat nemohl.

Honza už patří ke zkušeným gólmanům a to zranění bylo opravdu vážné, takže jsem na něho nechtěl nijak tlačit. Jsme pravidelně v kontaktu, teď je důležité, aby to bylo podle toho, jak on to cítí. Čtvrtka pokračuje v léčbě, plní individuální plán s fyzioterapeutem a jsme domluveni, že se k nám připojí v září.

Jirko, díky a ať se ti s tou tvojí gólmanskou partou na Žižkově daří.