Servíroval centry Bomberovi, byl součástí trejdu za Michala Horňáka a teď už "Róza" kraluje v kanceláři na Seifertce

9. 8. 2023 | Wear

Stal se jednou z největších letních posil, ale na place byste dres s jeho jménem hledali marně. Sportovní sekretář, Vladimír Rosenberger (58), se ve své pracovně uvnitř tribuny zabydlel velmi rychle a hned se vrhl do práce, které se po skončení aktivní kariéry věnuje už bezmála třicet let.

Vláďo, jak se přihodilo, že se z tebe stal Viktorián?

Na tom má velkou zásluhu Světlana Berná (technická managerka). Spolupracovali jsme spolu už před lety, kdy na Seifertce hrávali Bohemians, a když teď Viktorka sháněla sekretáře, ozvala se mi. Jelikož jsem prostředí znal a v té době jsem končil v Mladé Boleslavi, nemusel jsem se dlouho rozmýšlet. S panem Richterem jsme se domluvili velmi rychle a od července je ze mě Viktorián.

Pojďme nejprve ke tvojí hráčské kariéře. Málokdo se do špičkového českého klubu dostane tak přímou cestou, jako ty.

To je asi pravda. S fotbalem jsem začínal jako kluk u nás v Kyjově a v šestnácti letech jsem se přesunul do Sparty, kde jsem strávil, počítáme-li i vojnu, dalších sedm let.

Pro kluka z malého moravského města musel být přesun do Prahy velká škola.

To byla. Byl jsem tu sám, bydlel po internátech a ubytovnách, nebylo to jednoduché. Když bylo volno, snažil jsem se jezdit domů, ale jakmile začala sezóna, už moc času nebylo.

Pokud by si měl jmenovat jednoho spoluhráče, se kterým se ti dobře hrálo, kdo by to byl?

Asi bych řekl Tomáše Skuhravého, na naši spolupráci moc rád vzpomínám. Já mu to posílal z křídla do vápna a on to zatloukal do branky.

Tvůj následný přestup ze Sparty je z pohledu současného fanouška Viktorky celkem pikantní.

Ano. Tehdy šlo o trejd, kdy já jsem se stěhoval ze Sparty do Gottwaldova (dnešní Zlín) a opačným směrem šel Míša Horňák. Takže na hřišti jsme si spolu nezahráli a spolupracujeme až dnes.

Po angažmá na Moravě jsi se už na trvalo přesunul do Prahy.

Manželka byla v té době těhotná, takže jsem po roce kývnul na nabídku Xaverova. V Počernicích jsem odehrál sedm let a kariéru jsem zakončil na Střížkově.

A tam už si poprvé přičichl i k „bafuňařině“.

Na Střížkově jsem prožil nejdelší fotbalové období, jako hráč a následně funkcionář jsem tam působil celkem 18 let. Když přišla nabídka od majitele pana Kapra, zda bych nechtěl zkusit sekretařinu, tak jsem do toho šel a ta práce mě okamžitě pohltila.

Pojďme k Viktorce. Hrál jsi někdy na Seifertce?

Určitě jsem tu hrával jako soupeř v devadesátých letech, kdy Viktorka kopala třetí ligu. A pak jsem tu prožil krásné zápasy jako funkcionář, když jsme na Seifertce našli s Bohemians azyl. Tehdy to byl jeden z nejfotbalovějších stadionů v Praze, chodilo hodně fanoušků, užívali jsme si to.

Přišel jsi z ligové Mladé Boleslavi do klubu, jehož chod zajišťuje jen pár lidí. Je to velká změna?

Na této úrovni v tom nevidím nejmenší problém. Každý ví, kdo co dělá a funguje to. Pokud nehrajeme poháry, nebo nejsme v lize, tak se to zvládá.

Je něco, co tě po přesunu na Žižkov zaskočilo?

To asi ne. Věděl jsem do čeho jdu. Asi jen toho stadionu mi je trochu líto, snad se brzy podaří dokončit rekonstrukci.

Máme za sebou pár úvodních kol, jaká je kvalita týmu a jak hodnotíš vstup do soutěže?

Mužstvo je tu velmi kvalitní, ví, co chce hrát a má velmi dobré trenéry. To je podstata věci. A servis, který pro kluky zajišťujeme my ostatní je, věřím, také na velmi dobré úrovni. V úvodu jsme, možná, platili nováčkovskou daň, klukům chvíli trvalo, než se s kvalitou soutěže srovnali, soupeři nekompromisně potrestali každou naši chybu. Derby se nám hrubě nepovedlo, ale nesmíme ustoupit z té naší nastolené cesty, hrát atraktivní fotbal a nalákat do hlediště ještě více fanoušků.

Co by sis přál od první sezóny na Žižkově?

Abychom posbírali na podzim co nejvíce bodů a tým, i my všichni ostatní, měli klid na práci a na konci jsme si mohli vyhodnotit, že za sebou máme úspěšnou sezónu.

Vláďo, děkuji za rozhovor a přeju ti, ať se ti u nás líbí a daří.