Už se tolik nenervuju, ale radost z výher mám pořád stejnou, říká doktor Jan Kaufman

11. 5. 2023 | Wear

Kdyby pokaždé strávil celých 90 minut na lavičce, byli bychom všichni spokojení. I on sám. Znamenalo by to, že nikdo z Viktoriánů nepotřebuje při zápase jeho služby. Ale když už podobná chvíle nastane, je nachystán. Lékař MUDr. Jan Kaufman (60) už osmým rokem dohlíží na zdravotní stav žižkovských fotbalistů a úspěšné výsledky mu stále přinášejí radost.

Honzo, na dveřích ordinace máš napsáno internista. Fanoušci asi hrubou představu mají, ale co přesně tento obor obnáší?

Mám celkem tři atestace, ale pokud jde o můj hlavní obor, tak interna se zabývá chorobami vnitřních orgánů, ať už jde o infarkty, arytmie, embolizace. Prakticky vše, co nespadá do úrazů. Nedílnou součástí jsou také předoperační vyšetření.

Působíš jako lékař fotbalového klubu. Co ty a aktivní sport? Jak v mládí, tak v současnosti.

V mládí jsem dělal skoro vše, od lyží, přes potápění, až po kolo. Nic na vrcholové úrovni, ale sport a pohyb mám moc rád. I dneska si rád vyrazím na kole, nedělá mi problém ujet 100 km, nebo 20 km uplavat. Hodně se věnujeme turistice, jezdíme na lyže, umím jezdit na snowboardu, potápím se pod ledem.

Zmínil jsi plavání a potápění, s tím, předpokládám, souvisí i tvá angažovanost u Vodní záchranné služby?

Ta provázanost vznikla už v mládí, kdy jsem se plavání a potápění věnoval opravdu hodně. Později jsem u vody zůstal a stal se součástí vodního záchranářského sportu. Ať už jde o plavecký dozor, nebo různé zdravotní kurzy první pomoci apod. Přes třicet let jsem jezdil školit plavčíky na letní soustředění.

Říká se, že plavání je pro lidské tělo nejkomplexnější sport. Je to pravda?

Určitě. Hlavně je to symetrické. Plavání mám rád i jako kompenzační sport třeba právě k fotbalu. Ta lehce chladná voda a její přirozený odpor dělají např. kloubům velmi dobře.

Pojďme na Žižkov, kdy se tvá cesta propojila s Viktorkou?

To bylo někdy před osmi lety, tehdy Viktorka bojovala také o návrat do druhé ligy. V té době jsem pracoval ještě pro Olympii a na Žižkově jsem nárazově vypomáhal. Později jsme se domluvili na stálo.

Jaké vlastně byly tvoje předchozí štace?

U fotbalu jsem začal v roce 1995 na Xaverově. Když později majitel klub a areál prodal právě Viktorce, tak jsem pracoval rok u dorostu Slavie s Lubošem Kozlem a pak přišla nabídka z Bohemians Praha. Tehdy jsme vyhráli třetí ligu, následně i druhou a postoupili do nejvyšší soutěže. No a potom přišla Olympie a následně už Viktorka.

Musel jsi někdy využít sanitku, která je přítomna na zápasech? Ať už ke spolupráci při ošetření, nebo k odvozu?

Ve své kariéře u fotbalu jen dvakrát. Jednou to byl fanoušek, kterého jsme museli na tribuně resuscitovat a následně byl převezen do nemocnice. Podruhé šlo o hráče s otřesem mozku.

Vybavíš si za těch osm let na Žižkově nejnáročnější případ na léčbu?

To je hodně individuální. To, co se původně zdá jako banalita, z toho se může vyklubat dlouhodobý problém a léčba.

Jak prožíváš zápasy? Jsi v klidu, nebo pracují emoce?

Ze začátku mě to bralo hodně, ale čím jsem starší, tak už je to jiné. Dneska už často před zápasem poznám, jak to bude na hřišti vypadat. Emočně už to tak neprožívám, ale samozřejmě jsem šťastný, když se daří a vyhrává. To mám velkou radost. Jen už mi na lavičce tolik nebuší srdce a nemám z toho ty nervy, co dřív.

Co vlastně skrývá lékařský kufřík, se kterým vbíháš na hřiště?

Na hřišti toho až tolik potřeba není. Nesmí chybět rukavice, když je tam nějaká krev, jsou tam věci na zastavení krvácení, tampony. Důležitá je voda, na vypláchnutí očí, nebo očištění obličeje. Chladící spreje nosí maséři. Zbytek kufříku tvoří hlavně věci, které potřebuji na různá ošetření, nebo zákroky v kabině.

Kdo rozhoduje o stažení hráče ze hry, ty?

V drtivé většině to nechávám na rozhodnutí hráče. Za pár minut může bolest ustoupit, ale jak jednou vystřídáte, už ho na hřiště vrátit nemůžete. Poslední slovo mám v případech, kdy by se mi to obzvlášť nezdálo, hlavně při poraněních hlavy.

Když koukáš na fotbal v televizi a dojde ke zranění, sleduješ práci kolegů při ošetření?

Stoprocentně. Hned si dělám první závěry, vyhodnocuju mechanismus úrazu. A pokud jde o práci kolegů při zásahu na hřišti, tak si většinou vyhodnotím, že bych postupoval stejně.

Poznáš, z pohledu diváka, kdy hráč opravdu potřebuje ošetření a kdy jen natahuje čas?

Poznám, to už má člověk v oku.

Případný návrat do druhé ligy by znamenal dojíždění např. na Moravu. Celý týden v ordinaci, pak víkend s fotbalem. To je asi hodně náročné.

Mě spíš vadí různé překládání zápasů, ať už z popudu televize, nebo kvůli počasí. Když máte úvodní rozpis, můžete si vše rozplánovat, práci i soukromý život. A každá změna vám to nabourá. Když hrajeme někde daleko, vezmu auto, psa a spojíme fotbal s výletem, nebo turistikou.

Když vybyde Janu Kaufmanovi volná chvíle, jak ji tráví?

Před šesti lety jsme si pořídili chaloupku, takže to je aktuálně největší žrout volného času. Ale myšleno v dobrém. Přijedete, vypnete mobil, relaxujete.

Ty sis vyzkoušel i komunální politiku. Jak na to období vzpomínáš?

Byl jsem u nás na Praze 14 tři volební období v zastupitelstvu. Člověk pozná politiku zblízka, co lze, co nelze. Když se něco dobrého podaří prosadit, nebo zrealizovat, potěší to. Ale je to často běh na dlouhou trať. Rád vzpomínám ale např. i na oddávání, které patřilo k mým povinnostem. Když uvádíte mladý šťastný lidi do společného života, je to krásný.

Honzo, děkuji za rozhovor a ať těch šťastných chvil, ve fotbale i v soukromí, máš stále dostatek.