Přátelství z vysoké školy pokračuje i ve Viktorce. V masérně mají své království fyzioterapeutky Anička s Bětkou

25. 4. 2023 | Wear

Kdyby chtěl někdo vypracovat přesnou definici slov parťačky a kamarádky, mohl by to napsat podle nich. Na trénincích a zápasech se pravidelně střídají, když je jedna na lavičce, druhá fandí na tribuně. Spolu tráví i velkou část volného času. Fyzioterapeutky Anna Eichlerová a Alžběta Anna Šimurdová zapadly do žižkovské party jako do sebe zapadají ozubená kolečka švýcarských hodinek.

Holky, pracujete v profesionálním fotbalovém klubu, ale co vy a sport?

Anička : V naší rodině jsem jediná holka, mám dva bráchy a čtyři bratrance, u nás jsme byli vedeni ke sportu od mala. Jezdilo se na lyže, na kola, při hokeji mě stavěli do branky. Kluci se pak dali na florbal, bratranec patří k nejlepším českým hráčům, brácha dělal asistenta ve švédské lize. Já jsem dělala vrcholově tanec.

Bětka : Já jsem ze Žďáru, jako malá jsem začínala s běžeckým lyžováním. Od třetí třídy jsem přešla na volejbal a ten jsem hrála až do covidu.

Obě máte vystudovánu fyzioterapii na fakultě biomedicínského inženýrství. Jak jste se k takovému oboru dostaly?

Bětka : Vlastně také díky volejbalu. Přišlo zranění, léčba, fyzioterapie mi hodně pomohla. Začala jsme se o ni víc zajímat a jelikož jsem chtěla nějakým způsobem zůstat u sportu, tak jsem se začala téhle cesty držet.

Anička : V tom jsou naše osudy dost podobné. I já jsem měla při tréninku úraz, zlomenou kostrč a pochroumaných pár obratlů. V rámci rehabilitace jsem docházela na fyzioterapii a začala jsem se o vše blíže zajímat.

Původní plány a sny o budoucí profesi byly asi jiné, že?

Bětka : Já od mala snila o tom, že budu kadeřnice. Miluju česání, zaplétání copánků atd. Vydrželo mi to docela dlouho.

Anička : Já jsem se chtěla naplno věnovat tanci. Studovala jsem dálkově konzervatoř a měla plány jít jako lektorka tance do ciziny.

Vím o vás, že jste se seznámily právě na škole, ve Viktorce se tedy vaše cesty znovu spojily?

Anička : Spojily se už dříve. Po škole jsem si otevřela praxi s kamarádkou Silvou, která mě dávala dohromady po tom mém úrazu a za nějaký čas jsme k sobě přizvaly i Bětku. A když jsem pak už byla na Žižkově a skončil tu masér, byla pro mě Bětka znovu jasná volba. Takže se ke mně přidala i tady a teď se o práci ve Viktorce rovnoměrně dělíme.

Bětka : Přesně tak, mě už se nezbaví. Kam jde ona, jdu i já! 😊. Musím říct, že jsme si padly do oka od prvního okamžiku, kdy jsme se v prváku na Vysoké škole potkaly.

Zmínily jste společnou fyzioterapeutickou praxi. Přijde pacient, kterému jste pomohly, zpětně třeba poděkovat, donese kytku?

Anička : Stává se to dost, je to příjemné. Mně místo kytek nosí spíše prosecco, už mě znají 😊. Často přijde i přání k Vánocům.

Bětka : Je to člověk od člověka, ale většinou ano. A namotivuje to k další práci, víte, že to, co děláte, dává smysl.

Čeho si na té druhé nejvíc vážíte, co se vám na své parťačce nejvíc líbí?

Anička : Humor. Bětka je holka, se kterou se směju od rána do večera. A ochota a to, jaký je to hodný člověk.

Bětka : Anička by se pro druhého rozkrájela. U ní se můžete spolehnout, že vždy udělá maximum, aby lidé v jejím okolí byli spokojení a šťastní.

Za co byste jedna druhou nejraději roztrhly?

Anička : Je to holka od rány a někdy až moc od rány 😊. Ale o tom ani potom.

Bětka : Tady nemusím přemýšlet ani vteřinu. Kdykoli u mě přespí, nebo jsme spolu třeba na pokoji na soustředění, tak jakmile si lehne, tak spustí. A je schopná mluvit několik hodin v kuse 😊

Až na Davida Březinu se nám letos zatím vyhýbají větší zranění, co vám dalo dosud nejvíc práce?

Anička : V mých začátcích měl Milan Jirásek problémy s křížovým vazem, ten u mě byl často. A pak Míša Řezáč se zaďákama.

Holky, kdo z kluků má nejlepší vkus pokud jde o módu?

Bětka : Myslím, že hezky a vkusně oblékat se umí většina našich kluků. Kdybych měla jmenovat jednoho, tak asi Jiras. Nakonec, hrál za Inter, v Miláně, ve městě módy, tak je to znát.

Kdo je největší gentleman?

Anička : Kluci se k nám chovají všichni moc hezky. Od Igora po Sláňu. Lidsky si tahle parta opravdu skvěle sedla a já se na každý trénink, nebo zápas, moc těším.

Nejlepší DJ v kabině?

Bětka : Určitě Voltrys. Protože ten k tomu ani nikoho jiného nepustí 😊

Když jste na lavičce, vychutnáte si zápas, nebo spíš po očku sledujete, zda jsou všichni na hřišti v pořádku?

Anička : Já jsem pokaždé v nervech. Jakmile je někdo faulovaný a leží, hlavou se mi hned honí, zda nedošlo ke zranění.

Bětka : Přesně. U mě je jedno, jestli jsem na lavičce, nebo se dívám z tribuny, když pracuje Anička. Stačí, aby někdo škobrtnul a už mi začíná bušit srdce.

K vaší práci. Jaké máte ve Viktorce podmínky? A pokud byste si mohly něco přát, co by to bylo?

Anička : Viktorka je moje první štace, takže nemám srovnání, ale myslím, že podmínky na práci tu máme velmi kvalitní. A kdybych mohla mít přání, tak asi laser. Není to levná záležitost, ale pro vyvrknuté kotníky, kolena, nebo koňary je to ohromná pomoc.

Bětka : Souhlasím. Přístroje pomáhají hrozně moc. Ale samozřejmě jsme realistky. Jsme rády i za podmínky a vybavení, jaké máme a vážíme si toho.

Obě jste šly do neznámého prostředí. Jak ten váš krok jít dělat do fotbalu hodnotíte?

Bětka : Já jsem absolutně nadšená. Díky té partě, která tu ve Viktorce je, mě to úplně pohltilo.

Anička : Já jsem přišla před rokem v zimě, takže jsem nezažila prakticky žádný pocit radosti z výhry. Ten psychický tlak a zklamání z blížícího se sestupu byl všude okolo znát. Takže já si to letos neskutečně užívám. A jak říká Bety, ta parta je tu výborná, máme super vztahy, všichni drží při sobě.

Aničko, v úvodu rozhovoru ti uvádíme jiné příjmení, než pod kterým tě znají fanoušci z webu Viktorky. Nejde o překlep?

Nejde 😊. Je to tak, v pátek jsem se vdala. A jsem moc ráda, že jednou z mých družiček byla právě Bětka.

Holky, děkuju za rozhovor a přeju vám, ať jste ve Viktorce pořád tak spokojené, jako doposud.