Nový kouč prožil vítěznou premiéru a už se těší na další zápasy i na návštěvu u Cimrmanů

8. 3. 2023 | Wear

Má doma stříbrnou medaili za druhé místo na ME 1996 a potřásl si rukou s královnou. Před měsícem si potřásl rukou s Viktorkou a na jaře povede Žižkov na cestě do druhé ligy. Michal Horňák (52) má za sebou vítěznou zápasovou premiéru v mistráku v roli kouče prvního týmu.

Michale, v dresu Sparty jsi na Seifertce odehrál hodně zápasů, vybavíš si některý?

S Viktorkou to byly vždy těžké a nesmlouvavé zápasy, ale vždycky s výbornou atmosférou. Jeden mám v hlavě dodnes, protože jsem po standardce skóroval, tehdy to bylo pro Viktorku hodně kruté, vyhráli jsme 6:1.

Když přišla nabídka Viktorky, rozmýšlel ses dlouho?

Nabídka přišla zhruba měsíc po mém konci na Spartě a moc mě potěšila. Navíc tu byla možnost spolupracovat s Vaškem Kotalem, se kterým jsem se znal z Letné. To pro mě byla garance kvality.

Jak by si charakterizoval další dva členy tvého realizačního týmu?

Vašek Winter i Vojta Šandera jsou super kluci, mají blízko k týmu, jsou oba mladší než já. Můžou mi ukázat jiný pohled, než mám já a to je moc dobře. Pak můžeme polemizovat, diskutovat a to je jen ku prospěchu věci. Nejhorší je, když má trenér k ruce asistenta, který jen kýve hlavou.

Viktorka ohlásila zatím jedinou zimní posilu, nemysleli jste si na více jmen?

Přišel útočník Sow a věřím, že nám do ofenzivy pomůže. Řešíme už jen jedno jméno, ale tým vede o devět bodů, myslím, že zabudovávat další hráče není třeba. Manšaft má svoji kvalitu, s tímto kádrem chceme soutěž vyhrát a postoupit do druhé ligy.

Na tvém místě na pravém beku hraje ve Viktorce Michal Řezáč, jak se ti zamlouvá?

Řízek je rychlostní typ, takoví jsou v současném moderním fotbale zapotřebí. Může hrát jakýkoli post na pravé straně, je to komplexní moderní hráč. Ale já nerad mluvím o jednotlivcích. Fotbal je kolektivní sport a všichni máme společný cíl.

Patříš k trenérům vyznávajícím hru na tři obránce, ačkoli tebe si fanoušci pamatují spíše z klasického rozestavení.

Tak úplně to není, za nás jsme původně hrávali s variantou jednoho stopera a dvou předstoperů. Až potom se přešlo na čtyřku s klasickými beky. Ale já vždy preferuji hrát v rozestavění, na které mám nejvhodnější hráče. Vyzkoušeli jsme si obě varianty a myslím, že hra na tři obránce nám celkem svědčí.

Ty jsi začal hrát druhou ligu již v sedmnácti letech, jak to máš, coby trenér, s nasazováním mladých hráčů?

Nemám s tím sebemenší problém. I proto, že jsem hodně trénoval mládež. Ale není to o věku. Hlavní předpoklad je, jestli na to hráč má. Rozhodně nechci zabudovávat do týmu někoho uměle.

Pocházíš ze Vsetína, to je hokejové město, sám si chodíš zahrát. Spolumajitel Viktorky, Milan Richter, je bývalý hokejista. Znamená to, že nás v přípravě a po sezóně čekají duely na ledě?

Určitě bych nebyl proti. Hokej je perfektní na odreagování, utuží se parta. Navíc je ideální pokud jde o zátěž na klouby.

Béčko Viktorky trénuje tvůj kamarád, Jirka Novotný, který ještě sám aktivně fotbal hraje. Stíháš také ještě sám obléci občas dres?

Už ne. Hrával jsem za Mnichovice, ale od chvíle, kdy jsem nastoupil ke sparťanskému áčku, už nebyl čas.

Fotbalové začátky jsi prožil ve Vsetíně a ve Zlíně. Vsetín nevyhrál v divizi jedenáct kol v řadě, Zlín uzavírá ligovou tabulku. To pro tebe asi není příjemný pohled.

Je to škoda, oba týmy mají velkou tradici, Vsetín hrával dokonce druhou ligu. A Zlín je dnes už tradiční prvoligový účastník s kvalitním zázemím i zkušeným kádrem. Věřím, že to zvládnou a zachrání se.

Z hráčských let si s sebou neseš přezdívku Horníček. Co ty a humor?

Srandu mám hrozně rád. Moc rád se zasměju, jsem rád, když mě někdo baví. A věřím, že i já sám žádnou legraci nezkazím. Vím, že na to nevypadám, působím zachmuřile, ale směju se opravdu rád.

Na Žižkově sídlí Cimrmani, chystáš se na představení?

To je můj veliký sen, znám jejich hry zatím jen z televize. Moc mě mrzí, že jsem propásl dobu, než odešli někteří ti velcí bardi, ale i tak se těším, až se do divadla dostanu.

Jaké má trenér Michal Horňák osobní cíle?

Chtěl bych hráče, které trénuju, neustále posouvat. Vymáčknout z nich vše, co v nich je. Aby sám hráč poznal, na co má a chtěl na sobě pracovat. Aby se od nás dostal postupně do ligy, do zahraničí, do reprezentace. Rád bych, aby si hráči sáhli na takový ten pomyslný vrchol své výkonosti, abych je dokázal posunout.

Máš za sebou vítěznou premiéru, jak si byl s výkonem proti Přepeřím spokojený?

Představoval jsem si, že budeme méně nervózní. Dost jsme kazili, hráli často dozadu, drželi míč na hodně dotyků. To jsme nechtěli, chtěli jsme hrát víc dopředu, přímočařeji. Pomohl nám první gól a ten druhý už kluky definitivně uklidnil. Pak už byly naše akce pohledné a hra měla svoji kvalitu. Trochu jsme se obávali standardek soupeře, ale naši hráči si s nimi poradili moc dobře.

Michale, děkuji za rozhovor a ať se ti s Viktorkou daří.