Seznamte se, David Langer, šéftrenér mládeže Viktorky

15. 11. 2022 | Wear

Na kontě má přes stovku ligových zápasů, doma mu visí medaile za titul s Libercem a svým gólem sestřelil slavný AC Milán. Teď má David Langer (46) za sebou první podzim v pozici šéftrenéra mládeže žižkovské Viktorky.

Davide, než se dostaneme k mládeži, pojďme na tvé fotbalové začátky.

Ty mám podobné, jako spousta dalších kluků, kteří vyrůstali na vesnici. V Dolní Moravici jsme honili míč od rána do večera. Ale nebylo to jen o fotbalu, dlouho jsem dělal atletiku a běh na lyžích. A nebyl jsem v tom vůbec špatný, medailí za vítězné závody bylo celkem dost.

Jednou ale muselo přijít zásadní rozhodnutí. Kdy to bylo?

Někdy v patnácti letech. Vyhrál fotbal a jsem za to rád. Tehdy jsem už hrával za Rýmařov, kde jsem poprvé nastoupil i za chlapy. Pak už přišel Uničov a první profesionální štace ve Vítkovicích.

A následoval přesun na sever Čech a tvoje nejlepší fotbalové období.

Je to tak, pět let v Liberci bylo nádherných a moc rád na ně vzpomínám. Pod trenéry Škorpilem a Csaplárem jsem hráli parádní fotbal, získali titul, dařilo se nám v evropských pohárech.

A právě v jednom z pohárových zápasů přišel okamžik, který už ti navždy zůstane na prvním místě v tvém sportovním CV.

Jsem jediným Čechem, který dal vítězný gól do sítě AC Milán. I když tenkrát mě to spíš trefilo (s úsměvem). Jen mi později bylo líto, že si každý se jménem David Langer spojoval v první řadě tenhle gól a trochu se zapomínalo, že mám za sebou další povedené zápasy a solidní kariéru. Ale na tu trefu vzpomínám i přesto rád.

Však ti nejspíš pomohla k zahraničnímu angažmá.

To asi ano. Přišla nabídka z řeckého Panioniosu a stěhoval jsem se do tepla. Bohužel, podnebí byla jedna z mála příjemných věcí tohoto angažmá.

To vypadá, že na tuhle štaci dvakrát hezky nevzpomínáš.

Bohužel, v Řecku to máte tak, že když se daří, šéfové vás vynášejí do nebes a snesli by vám všechno možné. Ale jakmile se dařit přestane, nefunguje skoro nic. Klub neplnil své závazky, dodnes mi dluží velké peníze, fotbal mi tam hodně zhořkl.

Na chuť jsi mu přišel znovu až v Rakousku.

Po řecké anabázi jsem odešel hrát nižší soutěž do Rakouska. I když byly nabídky z ligy, i nějaké zahraničí, rozhodl jsem se takto.

Tím se dostáváme k další kapitole tvého fotbalového života. V Rakousku jsi začal s trénováním mládeže.

S tím jsem začal vlastně už v Uničově, kde jsem v devatenácti trénoval mladší dorostence. A pokračoval jsem v tom i v Řecku a pak v Rakousku. Tam jsem při hraní trénoval i většinu mládežnických kategorií. S mládeží mě to vždy bavilo.

Návrat do Česka máš spojen opět se jménem Josef Csaplár.

Dostal jsem nabídku z Příbrami a hned v prvním roce se nám podařilo zachránit U19. I další sezóny u žákovských a dorosteneckých kategorií se, myslím, vydařily.

Pojďme k Viktorce. Jak ses ocitl u nás na Žižkově?

V době covidu jsem pořádal individuální tréninky, scházeli jsme se po malých skupinkách, jak zrovna aktuální pravidla dovolovala. Chodilo ke mě i pár kluků z Viktorky. Panovala oboustranná spokojenost, takže když přišla nabídka vést na Žižkově mládež, neváhal jsem.

Máš za sebou první polovinu sezóny v pozici šéftrenéra mládeže. Co ti dělá největší radost a co ti naopak přidělává vrásky?

Jednoznačně největší radost mám z toho, že se stále více daří propojovat jednotlivé kategorie a že ani áčko není samostatná oddělená složka. Naopak, když vidím nadšení dětí, se kterými přijdou trénovat hráči prvního týmu, je to paráda. Jsme jeden klub a podzim to jednoznačně potvrdil. Jestli nás něco trápí, tak jsou to hrací plochy. To je ovšem stav, který nikdo ze dne na den nezmění a musíme se s ním poprat. Ty nejmenší máme, naštěstí, na Pražačce a na Vítkově. Ostatní to musí zkousnout. Dnes je hrozně těžké kvalitní hrací plochy sehnat. O to víc mě těší, když vidím, že pro to všichni, včetně lidí z vedení, dělají maximum.

Najde si David Langer nějaký volný čas? A pokud ano, čím ho vyplňuje?

Volného času opravdu moc není a když, tak ho trávím většinou stejně opět na fotbale. Občas se utrhnu i k nám na Moravu, zajdu na Praděd, do lázní.

Davide, díky za rozhovor a ať ti práce u naší mládeže přináší co nejvíce radosti.