Číslo 33 je zpět. S Viktorkou ale tentokrát prožívá temné časy

19. 4. 2022 | Wear

Poprvé oblékl žižkovský dres před osmi lety. Teď je Radek Voltr (30) ve Viktorce zpět, ale radost z návratu mu kalí pohled na tabulku.

Stihl ses oženit, stát se otcem, na hřišti přibyly zkušenosti. V čem je ten dnešní Radek Voltr ještě jiný?

Těžko říct v čem jsem jiný. K tomu by si musela říct své asi moje manželka (úsměv). Člověk se, samozřejmě, s přibývajícím věkem mění, už nejsem tak výbušný jako dřív, snažím se věci řešit s chladnou hlavou. Jak na hřišti, tak v životě.

Ty jsi hrdý Východočech, v Hradci jsi začínal, okusil poprvé ligu, ale fotbalově, a hlavně gólově, jsi pookřál až na Žižkově.

Tenkrát jsem přišel v průběhu podzimu, cítil jsem zájem jak klubu, tak trenéra Trpišovského. I proto jsem byl moc rád, že mi to tam začalo padat a já mohl důvěru začít ihned vracet.

Tomáš Souček říká, že angažmá ve Viktorce bylo pro jeho další kariéru jedním z nejdůležitějších. Platí to i u tebe?

To stoprocentně. Viktorka mi, podobně jako Sukovi, nastartovala kariéru. I když on se tedy zastavil trochu dál (úsměv).

Po návratu na Žizkov jsi sáhl opět po dresu s číslem 33. Má to číslo nějakou symboliku?

Symbolika v tom není, ale mám to číslo rád. Bylo fajn, že mi kustodi vyšli vstříc a mohu s ním znovu hrát.

Moc se neví, že máš na svém kontě jeden z nejrychlejších gólů v českém profifotbalu. Vybavíš si ho ještě?

Jasně. Bylo to v dresu Karviné, hráli jsme v Jablonci. Můj velký kamarád, Jarda Zelený, mi už ve dvanácté vteřině posadil na hlavu parádní centr a já zakončoval do protipohybu gólmana Hrubého.

Rychlé góly by se nám teď hodily. Proč se na branky tolik nadřeme?

To kdybychom věděli. Na každém tréninku se tomu věnujeme, stejně tak makáme na zlepšení koncovky. Musíme na tom dělat dál a snad se nám to podaří brzy zlomit.

Radku, vím, že o tom sám nerad mluvíš, ale ty jsi velmi aktivní i na charitativním poli. Vše odstartoval příběh malé Sofie, která od narození trpí spinální muskulární atrofií (ochabující svalstvo).

Tady je hlavní, že prostředky, které se nám daří získávat, opravdu pomáhají těm, kteří neměli takové štěstí, jako ostatní. (pozn. autora : Radek se angažuje v organizacích Děti v akci, pomáhající dětem v Dětských domovech, nebo SportHradecCup, kde jeho přátelé z Hradce Králové draží dresy a sportovní artefakty).

Když jsem teď viděl Sofinky aktuální fotky, na kterých byl patrný pokrok, to musí hodně hřát u srdce.

To určitě. Mám velkou radost, jak bojuje a postupně se zlepšuje.

Pojďme zpátky k fotbalu. Jaká je tvoje spokojenost s herním vytížením?

Chci, samozřejmě, hrát každý zápas a být manšaftu prospěšný. Přišel jsem do týmu až v závěru přípravy a na svoji šanci jsem si musel počkat, tak to ve fotbale chodí. Udělám maximum, abych týmu pomohl, výkonem i góly.

Poprvé jsi celé utkání odehrál až pod novými trenéry a proti favorizované Zbrojovce si hned měl na noze i na hlavě gól. Proti Třinci přišly další šance a asistence na úvodní trefu.

Vždy se na hřišti snažím odevzdat maximum. Věřím, že brzy přijdou i ty góly a hlavně, že začneme sbírat body.

Před časem jsi řekl, že tvůj první přestup do Viktorky bylo tvé nejlepší rozhodnutí, jaké jsi mohl udělat. Co ale ten druhý?

Když jsem v zimě přicházel, věděl jsem, že je na tom Viktorka výsledkově a bodově špatně. I to byl jeden z hlavních důvodů mého návratu. Chci klubu pomoci, také už kvůli fanouškům, kteří jsou neuvěřitelní. I v těchto těžkých časech nás neúnavně povzbuzují a mají můj velký obdiv. Moc si toho vážíme a věřím, že jim co nejdříve uděláme taky trochu radost.

Radku, díky za rozhovor a ať je té radosti ve zbytku sezóny co nejvíc.