Na Viktorce vás ta tradice a historie prostě vcucne, říká vedoucí mužstva, Pavel Moník

5. 11. 2021 | Wear

Vedoucí mužstva. Za těmito dvěma slovy se skrývá spousta práce, kterou divák v hledišti nevidí. Ale bez lidí na této pozici by fotbalové mužstvo prakticky nefungovalo. Ve Viktorce zastává tuto důležitou funkci Východočech Pavel Moník (55).

Pavle, fanoušci znají vedoucího mužstva jako toho, kdo při zápase hlásí čtvrtému rozhodčímu střídání. To je ale jen zlomek tvé práce.

To ano, činnost vedoucího mužstva je opravdu různorodá. Mám na starosti vyplnění zápisu před utkáním, schvaluji jeho uzavření, účastním se porady delegátů a rozhodčích, řešíme dresy, harmonogram a různé nestandardy. Při venkovních zápasech odpovídám za dopravu, zajišťuji pro mužstvo stravování, rezervuji hotely. Je to pestré.

Předpokládám, že to vše by nešlo bez součinnosti s trenéry.

Rozhodně. Vše konzultujeme a komunikujeme jak s trenéry, tak s vedením sportovního úseku. Bez toho by to nešlo. Vše musí být zařízeno tak, aby to maximálně vyhovovalo týmu a pro hráče a realizák byly vytvořeny ideální podmínky. Ať už jde o výběr stravy, kvalitu dopravy, nebo její časové naplánování.

To jsou zásadní věci, ale tvá práce jsou i důležité drobnosti.

Přesně tak. Mezi ně patří např. klubová vlajka, kterou předává kapitán soupeři před utkáním. Tento akt je nejen určitým nepsaným pravidlem, ale i věcí cti a prestiže. Kdybych vlajku zapomněl a kapitán Viktorky šel svému kolegovi potřást rukou bez ní, byla by to ostuda.

Pavle, do fotbalu výrazně zasáhl covid. Jak moc to ovlivnilo tvoji práci?

Dost zásadně. Covidový protokol LFA byl, a nadále je, rozsáhlý. Odpovídám za doložení dokumentace týkající se očkování, resp. testů, za všechny osoby, které se za Viktorku účastní zápasů, v souladu s covidovými pravidly musíme řešit pobyty na hotelích, dohlížet na nošení respirátorů a podobně.

Ty jsi bývalý fotbalový sudí, dokážeš se při zápase soustředit čistě na průběh hry, nebo se někdy přistihneš, že si pro sebe vyhodnocuješ i výkon rozhodčích?

Určitě si výkonu bývalých kolegů všímám, to je logické. Sám jsem pískal vyšší amatérské soutěže až po ČFL, takže to v člověku zůstává.

Jaká je kvalita rozhodčích ve F:NL?

Je tu spousta nových tváŕí, rozhodcovský sbor hodně omladil. Důležité bude nabírání zkušeností a ty vám dají jen těžké zápasy.

Jaký zápas ve Viktorce byl pro tebe na lavičce nejtěžší?

Asi nebudu sám, když řeknu, že právě ten s dnešním soupeřem před dvěma lety. V Chrudimi nám šlo o všechno, i remíza by nás poslala do třetí ligy. Domácí nás ve druhé půli mačkali, Souky lapil v nastavení gól, byly to velké nervy. Ale zvládli jsme to a já doufám, že podobný zápas už nebudu muset prožívat.

Hrával si sám fotbal aktivně?

Hrával a mělo to svoji logiku. Otec kopal v Hradci Králové více než 10 let střídavě 1. a 2. ligu a dokonce měl 2 starty za B mužstvo ČSSR. Takže k fotbalu přivedl i mě. Prošel jsem všemi mládežnickými kategoriemi Votroků, hrál jsem v té době např. s Vencou Němečkem, nebo Milanem Frýdou. V osmnácti jsem odešel studovat do Brna a dostal nabídku od tehdy druholigové KPS. Bohužel, v té době jsem měl i jiné zájmy, než fotbal a nepřijal ji. Prakticky jsem pak na dva roky s fotbalem skončil. Na vojnu jsem pak narukoval už zase jako fotbalista a po ní působil na divizní úrovni. Postupem do 3. ligy s FK Trutnov jsem aktivní kariéru uzavřel a věnoval se té rozhodcovské.

Pavle, ty bydlíš v Trutnově, na zápasy to máš notný kus cesty. Jak vzniklo tvoje propojení s Viktorkou?

Na Viktorku jsem přišel v listopadu 2018 s trenérem Sazimou. S tím jsme předtím dokázali postoupit s Olympií Hradec Králové z krajského přeboru až do 2. ligy. Významnou roli v mém příchodu, samozřejmě, sehrál tehdejší sportovní manager Michal Dyml. Ano, bydlim v Trutnově a úplně za rohem to na Viktorku nemám. Nicméně, pro mě je možnost působit a pracovat v klubu takové značky, jakou je Viktorka Žižkov, ctí. Kdo měl možnost projít tou dlouhatánskou chodbou kolem kustodů, kabiny hráčů, rozhodčích, trenérů, až do sekretariátu, ten potvrdí, že tam vás ta historie a tradice prostě vcucne.

Já o tobě vím, že jseš velkým fanouškem Leicesteru. Moc radosti ti Lišky zatím letos nedělají.

Teď máme podobně smolné období jako Viktorka, je to takové nemastné neslané. Ale v obou případech věřím, že se to brzy zlomí.

Měl si možnost vidět Leicester na vlastní oči?

Mám dvě dcery a obě žíjí na ostrovech, takže když se za nimi s manželkou vypravíme, snažím se to spojit a na zápas vyrazit. Je to vždy parádní zážitek. Naposledy jsem ovšem Leicester viděl v Edenu proti Slavii.

Pokud si vybavuju, tam tě asi moc nenadchl.

Herně to bylo trochu zklamání, od Vardyho a spol. jsem čekal víc. Ale vidět Leicester naživo je vždy svátek.

Viktorku trápí střelecká potence, hráč typu Jamie Vardyho by se jí náramně hodil.

To bez diskuse. Do šancí se dostáváme, ale jejich neproměňování nás už stálo hodně bodů.

Máme šestigólového Batioju, ale za ním je velká mezera. Co s tím?

Musíme to zlomit jedním povedeným zápasem a věřím, že pak už se kluci rozjedou. Fotbalisti jsou na Žižkově kvalitní, na současnou patnáctou příčku Viktorka rozhodně nepatří.

Pavle, díky za rozhovor a ať ti opět brzy dělají radost výsledky Viktorky i Leicesteru.